IMG_3272

Když jsem ještě vozila malé miminko v kočárku, obdivovala jsem všechny maminky, co chodily s malými drobky krok sun krůček ( a většinou zase zpátky, a pak zase do strany a pak většinou ještě víc zpátky ) na procházky a trpělivě se jim věnovaly na dětských hřištích. Abych byla upřímná, děsila jsem se obodbí, kdy budu nucena chodit přesně tam, kam moje malá cácorka, vysedávat na hřištích a hlavně se přizpůsobit její …ehm  ….rychlosti. Vždyť já se přeci taky potřebuji hýbat, projít se, jsem přeci zvyklá na každodenní fyzickou aktivitu, tak jak to budu dělat ? A navíc v té příšerné zime ? Brrrrrr……

Postupem času a vývojem událostí, rozumějte nabíráním mateřských zkušeností, rovnání si myšlenek v hlavě ( a že jich bylo )  ztrátou veškerých iluzí a idejí o dětské výchově jsem pochopila, že pokud chci z dcerky vychovat zdravé sportovní dítě, které bude šikovné a pohybově nadané, dětským hřištím není zkrátka vyhnutí. Dokonce jsem přišla i na to, že to není vůbec povinnost a nutnost, u které se budu trápit. Naopak to budou ty nejhezčí chvíle strávené s moji dcerku. Je totiž krásné sledovat první krůčky, první úspěchy a pokroky u svého dítka a to nejen co se týče pohybu. Navíc jsem přesvědčena, že by každé zdravé dítko mělo neustále běhat, skákat, házet vším možným a jedině tak si budovat fyzickou kondici. Spousta chytrých lidi ( včetně mě 😀 ) říká, že tyto tři dovednosti ( běh, skok a hod )  jsou základem, který jako jediný je nutné u takto malých děti rozvíjet. Nic víc nepotřebují.  Stačí dvě hodiny lítat a skákat na hřišti, házet každým kamínem do potoka a viset hlavou dolů na prolejzačce a mise je splněna. A to za každého počasí. A teď se dostáváme k jádru pudla. Jak to s nimi vydržet na podzim a v zimě ?

I když se říká, že umrznutí je nejkrásnější smrt, maminkám bych takhle rychlé a snadné vyklizení pole nedoporučovala. Základem přežití na dětském hřiští je teplé oblečení. Ale fakt. Pod pojmem teplé oblečení myslím teplé sportovní oblečení, které nám nebude bránit v pohybu a dokonce nám umožní i všemožné i nemožné hry s dětmi. Už delší dobu to praktikuji tak, že se každé ráno rovnou oblíkám do elasťáků a obouvám běžecké boty  a najíždím do módu „Co kdyby“. Co kdybych měla zrovna náhodou hlídání a mohla hned vyběnout. Co kdybych měla pár volných chvilek na hřišti a mohla si zacvičit pár cviků. Co kdyby moje tříleté dítko zavelelo, že chce ještě do kočáru a běžet na hříště. Tak to funguje a ne jinak. Vždy připravena. Jakmile jsem oblečená za dámu, kruháč prostě na hřišti nedám že.

No a taky mi brzo došlo, že pokud chci na dětských hřištích v zimě vydržet musím se pořád hýbat, tak jako děti. A protože volného času maminkám ubývá a to v přímé uměrnosti se zvyšujícím se počtem dětí a s vzrůstajícím věkem těchto malých neposedů, je nutné využít ke sportu každou chvilku. A tak v těchto vzácných momentech, kdy mě mé dítko zrovna nepotřebuje ( je jich opravdu poskrovnu ) a nevolá to svoje „mamíííííííííí , CVIČÍM. Kdykoliv rozhoupu houpačku, začnu dřepovat. Během stavění báboviček, cvičím břicho. Když je sucho, tak kliky nebo plank. Lavička, ta dává mnoho prostoru k různým cvikům, od tricepsů, po břicho i různé výpady. Ve velké zimě na ní doporučuji vyskakovat. A zaplať pánbůh je na každém hřišti. V poslední době dokážu dokonce udržet myšlenku ( tato schopnost se mi na mateřské začala ztrácet ) a dokážu si vzpomenout jaký cvik a jakou partii cvičím a jsem schopná docílit i několik opakování. A to i přesto, že od cvičení neustále odbíhám za svoji dcerkou. Tento systém se mi opravdu osvědčil. Nejen že jsem na dětských hřištích ještě neumrzla ale já zůstala duševně svěží. Prostě nenaštvaná sama na sebe a na okolní svět, že už nemám tolik času na sport,  ale moje dítko se tak ve dvou letech naučilo počítat do desíti ! A bylo ke mě opravdu velmi milosrdné, když mi moje kliky občas počítalo “ jedna, dva, tči, sedm, osm, devět, deset“. Bylo to tak akorát.

Ano jsou krizové dny, kdy od dcerky nelze na hřišti odejít ani na krok a ještě to komentuje „mami už necvič“. V tento moment přijdou na řadu alternativní metody.  Nejlepší je baba. Skákací panák a skákací guma. Případně 20 x s dítkem vylézt na klouzačku a sjet ji různými způsoby dolů. Dají se tak perfektně protáhnout záda, zvlášt když ji hodláte sjet po zádech hlavou napřed. Výrobci klouzaček ani netušili, jak skvěle antomicky tvarovaná je. Vřele doporučuji. A nenapadné protahování, to je taky supr věc – prostě v jedné ruce držíte bábovičku a v druhé, aniž by si vaše dítko všimlo, svoji nohu či jiné končetiny.

A áno jsou i dny kritické, kdy sedím na hřišti, obečená líp jak Amundsen a v ruce svařák.

Sportu zdar 🙂

Alena – Sportovní maminka

 

P.S. fotku dřepování nejsem schopná udělat, abych tam nevypadala jak na záchodě …..raději přikládám fotku mé dcerky Aničky. Té to tam sluší víc 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

Share: