IMG_7877

Tento článek již chci napsat tak od minulého léta, kdy jsem se potkávala s maminkou – běžkyní, která má čtyřletou holčičku. Já mám holčičku tříletou. Stejné zájmy, stejné strasti. Kdykoliv jsme se uřícené a zpocené potkaly v půli naší běžecké trasy, vždy jsme si vyměnily pár postřehů z krušného života matek běžkyň. Jak se říká, sdílené neštěstí rovná se poloviční neštěstí. Je nutné to šířit dál. Ať už pro nastávající maminky, nebo pro maminky, které se v podobném stavu již nacházejí nebo pro osoby naprosto mateřstvím nepolíbené ( mužské protějšky a osoby bezdětné ). Těm posledním radím, buďte k nám maminkám-běžkyním shovívavé, poplácejte nás po ramenou, řekněte, že to bude dobrý a při běhu ( i jinde ! ) se na nás usmějte. To jediné nám pomůže. Je to totiž řehole.

 

Maminky staších dětí ( 2 let a výše ) běhají hlavně když mají hlídání.  A toho je jako šafránu. Takže kdykoliv ten šafrán máme, běháme :

 

1/ Co nejrychleji

Je jedno v jaké fázi tréninku se nacházíme, jakou kondici zrovna máme, pokud máme půl hodiny až hodinu na běh, běžíme jak naspeedovaná fretka. Abychom stihly co nejvíc kilometrů, abychom stihly svou oblíbenou trasu, kterou jsme běhaly jako bezdětné, či s kočárem ( ó jaké zlaté časy ) abychom včas stihly dítě vyzvednout ze školky nebo abychom stihly jít do práce. Některé z nás praktikují stupňovaný trénink, to je ten na jehož počátku běžíte pomalu ( protože máme spoustu času ) a s přibývajícími kilometry své tempo zrychlíte ( doprdele já to zase nestíhám ).

2/ Co nejdál

Ano jsou momenty, kdy máme hlídání např. díky babičkám třeba i na půl dne, na celý den ( pán bůh žehnej za ty dary ). V ten moment si to chceme užít a naplánujeme si tak dlouhý trail, že by se za něj nestyděl ani Daniel Orálek. Výsledkem jsou různá běžecká zranění, týdenní imobilita, ale šťastný výraz ve tváři.

3/ Za tmy

Někdy hlídání supluje alespoň přítomnost partnera v bytě, zatímco dítě spí. Ať už vybíháme za ranního kuropění nebo v záři hvězd, je dost často taková tma, že si nevidíme ani na špičky Asicsů. V tomto případě platí bod 1/. I přesto, že si v duchu opakujeme základy sebeobrany, v ruce třímáme odjištěný pepřák případně vodítko krvelačného rotvíka. Pořád běžíme rychleji, než nám aerobní práh dovoluje.

4/ Bez protahování

Je jasné, že když máme jen půl hodiny na běh, nebudeme se 20 minut věnovat takové „zbytečnosti“ jako je strečink. Zmíněný čas využijeme na tu hlavní činnost – což je běh. Naprosto zcestné jsou naše představy, že po doběhnutí, rozbalíme svojí podložku na cvičení a v čirém rozjímání provedeme pozdrav slunci či jiná protahovací cvičení. Podložku nám většinou zabere naše ratoletst. Já prozíravě dcerce koupila jednu k loňským vánocům, leč situace je nadále stejná. Masážní válec vám menší dítko začne ohlodávat, větší dítko si ji v mžiku přivlastní. Ještě ve zpocených elasťácích jdeme chystat svačinu nebo jdeme (samozřejmě pod nátlakem ) skládat puzzle Ledového království.

5/ Bez pití

Tradiční studené nevypité kafe ( maminky jistě ví o čem je nyní řeč ) není jediným nápojem, který za den nevypijeme. To že máme žízeň takovou, že vám vysychají i slzné kanálky, zjistíme až když začneme při běhu kolabovat, pusa se nám lepí tak, že se nedovoláme pomoci  a nemůžeme ronit ani pot natož výše zmíněné slzy.

 

I tak se však nevzdáváme. Je to náš koníček, náš život. Přes všechny nesnázne nás to pořád baví a cítíme se během toho krátkého upoceného okamžiku tak volně ! Vzhlížíme k našim sportovním vzorům, které jsou nejen skvělé maminky, ale ještě jim na krku cinká pár medailí. Anastasia Kuzminova, Kateřina Neumannova, Barbora Špotáková ….bože baby jak jste to dokázaly ???!!!!

 

Alena – Sportovní maminka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Share: